Děčín (německy Tetschen-Bodenbach, původně Tetschen) je statutární město v okrese Děčín v Ústeckém kraji ležící na soutoku řek Labe a Ploučnice.
Jde o nejníže položené město v ČR s nadmořskou výškou 135 m. Centrum Děčína je vzdáleno 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od
České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice s Německem.
Město Děčín zaujímá rozlohu 117,7 km² a žije v něm přibližně 47.000 obyvatel. Rozkládá se na rozhraní Českého Švýcarska a Českého středohoří.
Řeka Labe dělí Děčín na poloviny, dodává městu i okolí jedinečný ráz plný zeleně a ovlivňuje život zdejších obyvatel. Na okraji města začíná
Labský kaňon, nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy. Velká část města leží v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.
Mezi pamětihodnosti patří Zámek Děčín (10. stol), Staroměstský most přes Ploučnici a Ovčí můstek (15. a 16. stol), Kostel svatého Václava a Blažeje (1310),
Kostel Povýšení svatého Kříže (1687), Kostel svatého Františka Serafínského v Podmoklech (1856), Evangelický kostel v Podmoklech (1881),
Kostel svatého Václava v Rozbělesech (1579), Kostel svatého Františka Xaverského v Bělé (1787).
Město Děčín je známé i svým sportovním a rekreačním využitím. ČEZ Sportcentruum s kapacitou 1200 diváků leží v Maroldově ulici a Zimní stadion Děčín
pro 5 000 lidí leží v Obloukové ulici. Ve městě je zrekonstruovaný Městský stadion a koupaliště. Ve městě najdete krásné kašny, kaple, Starou radnici,
Městský dům, Muzeum, Restauraci Pastýřská stěna (1905), Pivovar Děčín i Zoologickou zahradu Děčín.
Ve městě Děčín a jeho okolí se nachází artéské termální vody podmíněné tepelnou anomálií hlubokých zlomů. Teplá voda byla poprvé zjištěna v roce 1912
vrtem hlubokým 189 m s teplotou vody 25 °C. Další vrt je ve Vilsnici a v labské nivě, pro potřeby národního podniku Kovohutě. Od roku 1977 fungoval 563,2 m
hluboký vrt pro zásobování děčínského koupaliště s teplotou vody 32 °C.
Původní osídlení města vzniklo při labském brodu, na dnešní zámecké skále bylo vybudováno přemyslovské hradiště, ve 13. století gotický kamenný hrad a
v podhradí královské město. Ve 14. století město zasáhly povodně a za husitské revoluce požáry. V 16. a 17. století se střídali majitelé děčínského panství,
pak ho získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Vzkvétal obchodu a řemeslná výroba, město provozovalo cihelny, vápenku, kamenolomy, přístaviště, loděnice a
přívozy. Děčín je významným říčním přístavem, křižovatkou železnic i silničních tahů a funguje zde i lodní doprava.
V roce 1628 bylo panství prodáno Thun-Hohensteinům. V 18. století zámek dostal klasicistní podobu. V roce 1851 byly zprovozněny železniční tratě
Praha – Drážďany a průmysl vzkvétal. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel s tratěmi z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem a rozvinula
se labská paroplavba. Vesnice byla v roce 1901 povýšena na město. V roce 1942 byl Děčín, Podmokly a Staré Město sloučeny, v roce 1945
byly přičleněny obce Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny, roku 1980 obce Dolní Žleb, Lesná
a další. Ve 20. století se stal Děčín nejvýznamnějším českým přístavem.
Zobrazit více
